Zlotý je měnou Polska již od dávných středověkých dob. Kóduje se od roku 1995 jako PLN a značí se zł. Zlotý v polštině znamená zlato a jeden zlotý lze rozdělit na sto grošů.
Groše jsou raženy již od roku 1347 podle vzoru Pražských grošů. Podle měnové reformy vydané králem Stanislawem Augustem Poinatowskim byl zlotý potvrzen jako oficiální měna Polska. Tehdy se dělil jeden zlotý na třicet grošů. Do roku 1787 byl zlotý vázán ke konvenčnímu tolaru. Osm zlotých byl jeden tolar a jeden zlotý měl čtyři groše.
V roce 1924 byl polský zlotý v důsledku chaosu a hyper inflaci po první světové válce znovu zaveden. Vystřídal tak říšskou marku v poměru 1 zlotý=1,800,000 marek. Mezi lety 1950 a 1990 byl uměle zaveden takzvaný Zlotý dewizowý (směnný) jen pro výpočetní účely. V lednu 1995 byl znovu zaveden polský zlotý po výměně 10 000 starých polských zlotých za 1 nový zlotý.
Po vstupu Polska do Evropské Unie v roce 2004 nakonec Polsko musí přijmout euro, až splní podmínky stability své ekonomiky. Výzkum z roku 2011 ukázal, že většina Poláků (60 %) je proti přijetí eura a spekuluje se o tom, že euro nebude přijaté až do roku 2019.
